Pes s průkazem původu nebo bez?
Velmi často si lidé kladou otázku, zda koupit psa s průkazem původu nebo bez něj. Někdo si hned odpoví, že nechce chodit po výstvách ani chovat čistokrevná štěňata, proto mu stačí bezpapírové štěně.
Myslím, že to není úplně správný přístup. Průkaz původu nikoho nezavazuje k návštěvám výstav, ani odchovu štěňat, ani k ničemu jinému. Zda to budete dělat, záleží jen na vás. Průkaz původu by vám měl být částečnou zárukou v tom, že štěně, které si koupíte, je opravdu retrívr a to se vším všudy. U retrívra sleduji 3 základní věci. Povahu, zdraví a vzhled.
Povaha
Povaha je pro mě nejdůležitější. Retrívr má být přátelský, poddajný, nekonfliktní jak k lidem, tak i ke psům. Má to být neutuchající aportér čehokoliv a to jak z vody, tak i na suchu. Má milovat všechny členy domácnosti, včetně dětí, ke kterým má být jemný a přátelský. Takto byla povaha po mnoho let u retrívra formována. Pokud se však spojí dva jedinci s nevhodnou povahou, automaticky se to projeví na štěňatech. U psů s PP by toto nemělo přicházet v úvahu, protože do chovu by měl být puštěn pouze povahově kvalitní jedinec. U psů bez PP nikdo nic takového neřeší. Zpravidla se lidé spokojí s tím, že jedinec pouze jako retrívr vypadá a to je málo. Tak se stává, že vytoužená láskyplná povaha retrívra se po odrostení štěňátka změní v povahu bázlivou nebo agresivní, nepoddajnou a často velmi konfliktní. Pes je agresivní na psi a v horším případě i na vlastní rodinu. Smutné, že?
Zdraví
Ani zde bych nepodceňovala situaci. U štěňat s PP je zaručeno, že jeho rodičům byl provedn RTG kyčelních a loketních kloubů, kde se vyloučilo jejich onemocnění. Dysplazie je dědičná, proto postižení jedinci do chovu nejsou puštěni. Tohle s opět u psů bez PP neřeší. Tohle postižení není viditelné dříve jak v roce. Zjistit po roce soužití se psem, že psu hrozí bolesti, kulhání a omezení pohybu je také smutné…
Vzhled
Je to asi nejméně důležitý prvek. Retrívr by měl podle standardu nějak vypadat. Pokud váš jedinec nebude dokonale odpovídat danému standardu, nijak to většinou neovlivní váš vztah ke psu, ani jeho sebevědomí 🙂 Váš pes bude pro vás stejně vždycky ten nejhezčí na světě, ať si kdo chce co chce říká 🙂 Přesto se o tzv. pseudoretrívrech na mých stránkách taky něco dočtete.
Takže radím, dobře zvažte, jakého psa koupíte. Je to závazek na 10-15 let a to je kus života.
Ještě stále se setkávám s lidmi, kteří jsou schopni tvrdit, že papíry se dávají jen např.prvním 5 nebo 6 štěňatům. To je lež jak věž. Pokud oba rodiče splnili podmínky dané klubem, dostanou papíry všechna štěňátka. I všech 11, jako jsme měla např.minule naše Aimee. 🙂 Dokonce ani nevím, že by kdy takové omezení u retrívrů platilo. Snad to bylo kdysi u jezevčíků, ale ani tím si nejsem úplně jistá. Lidé rádi vydávají své štěňata za čistokrevné a absenci papírů vysvětlují výše popsaným nesmyslem. Lžou, aby prodali. Za čistokrevného psa se považuje pouze pes, který má papíry-rodokmen.
U flatů se naštěstí bezpapírových jedinců ještě příliš moc nevidí, ale už jsou na trhu první vlaštovky. Je to strašná škoda, protože tím jde dané plemeno do háje. Kříží se pak navzájem nevhodní jedinci s různými poruchami, jak povahovými, tak zdravotními, ale i vzhledově to bývá hrůza. Typický příklad je u labradorů a zlatých retrívrů. Mě osobně bezpapírové chovy velmi trápí, protože je to podpásovka pro budoucí majitele. Někdo si vybere podle atlasu retrívra, protože se píše, jak je úžasný, pak si s ohledem na peníze koupí levnější variantu, tj.bezpapírovou a pak se diví, co se jim z toho nakonec vyklube. Ach jo…